Bez ohledu na to, jakou čistírnu vlastníte, a bez ohledu na to, jak moc by měla být „bezúdržbová“, se vaše zařízení bez jisté dávky péče neobejde. Údržbu lze rozdělit na pravidelnou kontrolu a drobnou údržbu a na větší opravy a zásahy, kdy je zpravidla nutné spojit servis i s odstávkou zařízení.
Protože pravidelná kontrola a údržba zabere více času a budete ji provádět častěji, začneme s ní. Domovní čistírnu je vhodné kontrolovat aspoň jednou týdně. Tedy aspoň jednou za týden ji otevřít a podívat se zda to, co se má točit, se točí, co má bublat, bublá a že na odtoku z čistírny je voda čistá, nebo minimálně výrazně čistší, než na přítoku. Protože provozovatel čistírny je povinen vést deník, nebo aspoň provozní záznam, je dobré jednou týdně o kontrole záznam vytvořit. Tedy buď do deníku, nebo do sešitu provozních záznamů. Rozsah činností, které je dobré pravidelně provádět, pokud chceme, aby nám čistírna čistila vodu, nezapáchala a její životnost byla co nejdelší, je samozřejmě závislý na konkrétním typu čistírny. Nejčastějším typem je čistírna aktivační.
Aktivační čistírna
Pro aktivační čistírnu je typické, že pracuje s aktivovaným kalem v suspenzi, který potřebuje dodávat kyslík aerací a potřebuje se v systému udržet, tedy musí být od vyčištěné vody oddělován sedimentací a vracen zpět do nádrže aktivační. Tomu také odpovídají prováděné činnosti.
Nářadí
Než se dáme do práce, je vhodné si opatřit určité náčiní. Je to fanka na dostatečně dlouhé násadě a průhledná odměrka o objemu 1 litr.
Nátok
Nejprve se podíváme na nátok. Zde se ujistíme, že nátok na čistírnu není ucpaný a nevzniká nám nějaká domácí kalamita. Obvykle přímo pod nátokem bývá koš, nebo česle pro zachytávání velkých nerozpuštěných nečistot, tzv. shrabků. Pokud máme nějaké shrabky, odstraníme je do popelnice na komunální odpad. Shrabky jsou hygienicky asi to nejhorší, co na čistírně vzniká, proto je můžeme v popelnici zasypat chlorovým vápnem. Lepší variantou je ale nevhazovat do záchodu nic, co tam nepatří. Tedy nic než fekálie a toaletní papír. Pozor na vlhčené ubrousky – mají v sobě i umělá vlákna a v čistírně se nerozpadnou. Lepší než se zabývat shrabky, je být doma disciplinovaní a žádné nevytvářet. Vlastní zkušenost nám říká, že lze provozovat ČOV více než rok, aniž by shrabky vznikly.
Některé čistírny jsou vybaveny vyrovnávací nebo usazovací nádrží na nátoku a z ní je pak čerpána voda do aktivační nádrže. Zde kontrolujeme její zaplnění a zda nám funguje přečerpávání vody.
Aktivační nádrž
Srdcem každé aktivační čistírny je aktivační nádrž. Někdy je rozdělená na denitrifikaci a nitrifikaci. Zde nejprve zkontrolujeme, zda není hladina pokrytá „dekou“ plovoucího kalu. Tento pak buď rozmícháme, odstraníme nebo jen vybereme z mrtvých koutů. Nechceme totiž, aby se nám časem vytvořila těžko odstranitelná krusta. Pokud nic takového nepozorujeme, nebo jsme plovoucí kal zlikvidovali, přejdeme k tomu hlavnímu a zkontrolujeme množství a kvalitu kalu. Kal nesmí být šedivý, bílý, nebo černý. Správný kal má barvu hnědou, jsou v něm rozeznatelné vločky a dobře sedimentuje. Jeho kvalitu určujeme právě sedimentací. Existuje na to standardní metoda, kdy použijeme litrovou odměrku, stačí běžná kuchyňská (pořiďte si ale vlastní na čistírnu sdílet ji s kuchyní není zrovna hygienické), je možné použít i odměrný válec. Do této nádobky nalijeme přesně 1 litr kalu z dobře rozmíchané čistírny (je vhodné aby před odběrem aspoň 5 minut běžela aerace). A necháme jej v klidu 30 minut sedimentovat. Během této doby by se nám mělo vytvořit jasně pozorovatelné rozhraní kal-voda, které se pohybuje směrem dolů. Kal dole se zahušťuje a nad ním by měla zůstávat čistá voda. Pokud se tak neděje, je to vážný problém. Pokud nám nad kalem zůstává voda lehce zakalené drobnými vločkami, značí to rozpadající se kal. Pokud necháme nádobku s kalem stát delší dobu, nebo při vyšších teplotách se tak může stát i během 30 minut, může se nám kal zvednout a vyplavat k hladině. To je způsobeno denitrifikací, kdy je dusičnanový dusík redukován na dusík plynný. Je to žádaný proces, který zlepšuje kvalitu vypouštěné vody, nicméně pokud se tak stane, není to žádná katastrofa, ale objem kalu nejsme schopni určit. Předpokládejme, že vám kal normálně sedimentoval. Po 30 minutách si tedy odečteme objem kalu (V30) a zaznamenáme do deníku, nebo záznamu. Pokud máme kalu méně než předchozí týden, může to být chyba odběru a stanovení. Pokud nám ale kalu ubývá několik týdnů po sobě, je to vážný problém, protože u zdravé čistírny kal narůstá a v čistírně zůstává (neodchází do odtoku). Pokud tedy kalu ubývá, podíváme se napřed, jestli se nám někde nehromadí, typicky to bývá dosazovací nádrž. Pokud je úbytek kalu spojen se zákalem odtoku, je příčina nejspíše zde a kal se nám buď rozpadá, nebo není schopen tvořit dobře sedimentující vločky. Množství kalu, které je vhodné mít v čistírně, je 300 – 500 ml/l, můžete mít i více a to až 800 ml/l, ale nesmí odcházet do odtoku. Pokud je kalu více, je vhodné jej z ČOV odstranit, nejlépe jej nechat odvézt někým specializovaným. Po vyvezení kalu, nechejte v ČOV aspoň 200 ml kalu na litr. Čistírna se pak velmi rychle vzpamatuje a kal brzy přiroste. Pamatujte, že to, co čistí vodu, je právě aktivovaný kal, a je tedy nutné, aby byl v ČOV přítomen.
Dosazovací nádrž
Nejčastěji jsou aktivační čistírny vybaveny dosazovací nádrží. Vodu je možné separovat také membránami, ale pak je údržba trochu jiná. U dosazovací nádrže kontrolujeme především její hladinu. Pokud je pokryta plovoucím kalem, odstraníme jej fankou (přeházet jej zpět do aktivace je nejlepší volba). V horní části dosazovací nádrže by měla být již čistá voda. Není-li tomu tak a dosazovák je například plný kalu, je něco špatně. Obvykle to bývá způsobeno ucpáním čerpání vratného kalu. To je buď mamutka, nebo i odstředivé čerpadlo, které čerpá kal usazený v dosazovací nádrži a vrací jej zpět do nádrže aktivační. Kromě dodávky vzduchu je toto naprosto klíčový mechanismus pro fungování čistírny. Pokaždé tedy zkontrolujeme, že funguje čerpání vratného kalu. Pokud je dosazovací nádrž vybavena středovým uklidňovacím válcem, bývá obvykle zdrojem problémů – ucpává se. Pravidelně jej tedy čistíme. Někdy je tento válec vybaven provzdušňováním. To je vhodné mít puštěné. Sice nedojde k uklidnění a shlukování vloček, ale aspoň se nebude ucpávat. Některé čistírny mají na nátoku do dosazovací nádrže síto. To porůstá biomasou a je nutné jej pravidelně čistit. Můžete zkusit jej odstranit, na 90 % to nebude mít negativní vliv na chod čistírny a odpadne vám poměrně nepříjemná činnost při obsluze čistírny. Dále se podíváme na odtok, zda není ucpaný a jaká je kvalita odtékající vody, ale to obvykle vidíme již při pohledu na hladinu dosazovací nádrže. Celkově je vhodné zkontrolovat hydrauliku čistírny – tedy že nic není ucpané, voda teče kudy nám, nerozlévá se nám do okolí ani nepřepadá nevyčištěná voda, nebo kal do odtoku.
Aerační systém
Kontrola provzdušňování spočívá v okometrické kontrole, zda je do čistírny dodáván vzduch, a pokud ano, že je dodáván tam kam chceme a v množství, jaké potřebujeme. Klíčové je zajistit, aby měl kal dost kyslíku (pokud má dost kyslíku, je hnědý) a aby byl vzduchem dostatečně promícháván, tedy aby se nehromadil u dna. Vhodné je foukat pod česle, nebo česlicový koš tak, aby se shrabky rozpadaly, a také dodávat vzduch na čerpání nátoku a vratného kalu, pokud je na čistírně tento způsob čerpání. Dmychadlo vyžaduje údržby více, zde se řiďte doporučením výrobce. Aerační elementy mají životnost cca 10 let. Funkční aerační elementy dodávají jemné bubliny rovnoměrně celou svojí plochou. Pokud máme někde gejzír, je často způsoben protrhlým elementem, který je nutné vyměnit.
Možná se zdá, že je to hodně činností, ale většina z nich spočívá jen v krátkém pohledu na danou část čistírny. Málokdy zabere týdenní kontrola čistírny více než 5 minut + za půl hodiny dalších 30 s na odečtení množství kalu a vylití kalu po zjištění jeho množství. Určitě je lepší čistírně věnovat pár minut týdně, kdy s něčím nehygienickým ani nemusíme přijít do styku, než řešit nějaká ucpaná potrubí, nebo „deky“ tuhého kalu, které nám ucpávají nátok, nebo odtok.